Anthem [Prolog]

7. prosince 2014 v 13:35 | Hanare |  Anthem
"Raci!" vykřikla jsem a vykryla vlnu energie vlastním tělem.
Omdlela jsem, prolétlo mi hlavou, když jsem otevřela oči.
"Je v pohodě? zeptala jsem se. Teda zašeptala jsem. Přes bolest jsem mohla sotva mnluvit. Clark kývl,oči plné slz. To mu na mě tak záleželo?
Pousmála jsem se a zase zavřela oči.
"Démon mé úrovně, a zemře tak bídnou smrtí..." vysoukala jsem ze sebe. Všechno se se mou začalo točit a měla jsem pocit, jako bych se topila v temnotě. Tak takhle vypadá smrt?
"Ne, Catelyn, ne!" bylo poslední, co jsem slyšela...

***

O týden později, Lávový palác Anthemu
"Konečně jste se probudila, má paní." ozvalo se hned jak jsem otevřela oči.
"Jak dlouho jsem byla mimo, Raymonde?" zeptala jsem se a začala se zvedat.
"V lidkém světě šestnáct let, po smrti vašeho těla v tom světě týden." odpověděl pohotově.
Zamračila jsem se. "Lidský svět? Co jsem tam dělala?"
Divně se na mě podíval. "Amnesie. Zajímavé..."
"Hodláš odpovědět?" vyštěkla jsem.
"Lovci se utrhli z řetězu, tak jste se chtěla podívat, jak na tom jsou."
Ušklíbla jsem se a zvedla se na nohy. To je mi tak podobné.
"Proč jsem tam šla sama? Proč ne někdo z vyšších démonů?"
"Prý jste to chtěla vidět na vlastní oči."
"A na co náhradní tělo?"
Raymond pokrčil rameny. "Nenechala jste si to rozmluvit."
Zamyslela jsem se. Ze světa lidí jsem si nic nepamatovala, jaká škoda... Ale nemůžeme nechat Lovce dělat si co chtějí. O lidský svět usilujeme tak dlouho... Beze slova jsem vyrazila.
Procházela jsem mým palácem. Raymond musel chvílemi poklusávat, aby mi stačil.
Rozrazila jsem dvoukřídlé dveře vedoucí na dvůr.
"Démoni Anthemu! Paní se po šestnácti letech vrátila domů. Promluvá Paní Anthemu Catelyn!" zařval Raymond, co mu síly stačily.
"Jak jistě všichni víte, byla jsem ve světě lidí." začala jsem. Nějak jsem v řečnění vyšla ze cviku. "Ti pitomí Lovci si dělají moc velké nároky na planetu, která už skoro patřila nám. A to je chyba! Začněte tavit miredian, kovat zbraně silnější jak sama realita, brousit si zuby a drápy, protože tohle znamená válku! Portály Podzemí nastavte na Zemi. My jim ukážem, že zahrávat si s Anthemem je smrtící chyba."
"A jestě jedna věc." přešla jsem do šepotu. I tak jsem si byla jistá, že mě uslyší i ti nejnižší démoni. "Kdo bude mít slitování, toho osobně zabiju." Ani nemá cenu jim říkat, že zrovna tohle nikdo nechce.
Otočila jsem se na podpadku a šla zpátky do paláce.
"A co budete dělat vy?" Zeptal se mírně udýchaně Raymond.
"Já?" opáčila jsem. "Já se budu chystat na válku. Kvůli těm pitomcům jsem přišla o paměť. Tak se postaráme, aby oni na nás nezapoměli. Nikdy." řekla jsem a ušklíbla se. "Nachystej mi Dvojčata. Po těch šestnácti letech budou pěkně hladová."
"Jste si jistá? Když jste je naposledy..."
"Vím co umí, Raymonde. A je to moje věc. Nachystej je! Zítra půjdu do světa lidí. Konec diskuze."
"Ano paní."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama