Anthem [4/?]

29. prosince 2014 v 22:30 |  Anthem
Někdo tam na mě čekal.
Á, Catelyn, tady jsi." řekl a otočil se ke mě čelem.
Ne. To není možné. Vždyť jsem ho..!
Pocítila jsem takový vztek jako nikdy předtím. Dvojčata na něj zareagovala. Takže je to on. "Mirhal." procedila jsem jeho jméno skrz zuby.
"Vzpomínáš si na mě. To je dobře." Dříve než to dořekl jsem přetransformovala dvojčata do katany a vrhla se na něj.
Mávl rukou. Dva vyšší démoni se na jeho pokyn pohnuli a za chvíli jsem se mohla sotva pohnout. "Klídek!" pousmál se na mě. Bylo to jako by se na mě smál had, který se mě právě chystá uštknout.
"Asi se divíš, že jsem naživu." prohlásil v klidu Mirhal a naklonil se ke mě. Plivla jsem mu do tváře.
"Víš, ne všem démonům se líbí, že jim vládne ženská." pokračoval, jako by se nic nestalo. Jen si utřel obličej do rukávu. "Po mé smrti se začali seskupovat démoni, co tě chtěli sesadit. Časem jich přibývalo, bylo jich víc a víc, až vznikl dokonalý klan, s ještě dokonalejším plánem jak tě svrhnout. A dokonce jsi jim ještě nahrála do karet, kdyý jsi chtěla tak sobecky ovládnout Zemi. Nikdo před tebou se o ni doopravdy nezajímal, uvědomuješ si to?" zavrtěl hlavou a pokračoval v sebechvále.
"A protože jsi sem dotáhla Prokletý Grál, udělala jsi to mým příznivcům ještě lehčí." zasmál se a ostatní se po chvíli přidali. "Při tvém útoku na Paříž se naskytla úžasná příležitost. Stačilo jen počkat, až se všechny jednotky v tvé moci přesunou na tuto základnu a použít Grál. Tak se všichni démoni v okolí dostali do mé moci a já mohl konečně oživnout!"
"Měl jsi zůstat mrtvej, bylo by nám všem líp." odsekla jsem a pokusila se vytrhnout. Nepovedlo se. Dvojčata ze mě vysály moc síly.
"Víš, co mě překvapilo? Že se z takové roztomilé, neškodné démoní dívčiny stala Paní Anthemu. A za tak krátkou dobu, jen pár týdnů. Ovšem, neprávem."
"Mám větší právo vést démony než všichni přede mnou, a ty to víš líp než ostatní." řekla jsem smrtelně vážně.
"Jenom proto, že jsi zabila Pána Anthemu? Že jsi zabila mě? Nenech se vysmát! Stejně bylo jen otázkou času, než tě někdo zase... Nahradí."
Toto už jsem nevydržela. Vykřikla jsem hněvem a frustrací a vytrhla se ze sevření. Démonovi nalevo jsem utla hlavu, druhýmu jsem vyvrhla střeva na zem. Pak jsem zamířila k Mirhalovi a chystala jsem se ho sekem do hrudi zabít, ale ostří dvojčat jím neškodně prošlo. Zasmál se.
"Něco ti chybí." prohlásil, jako kdybych si někde zapoměla mobil. "Kdepak máš Nezumiho?"
"Dokážu tě porazit i bez něho!" zařvala jsem a znovu sekla. Tentokrát ho zranilo, ale za chvíli byla rána pryč.
"Smiř se s tím." prohlásil a znovu udělal posunek, aby mě znehybnili. "Nemáš proti mě šanci, ne bez třetího dvojčete."
Prosekla jsem trup vyššího démona, co se na mě vrhnul. Tentokrát se nechám tak lehce chytit.
Zahalila mě vlna únavy. Už moc času nemám. "Zabte ji!" zazněl rozkaz z Mirhalových úst. Uchechtla jsem se. To mi ještě scházelo.
"Už sis uvědomil, že mě živou nedostaneš?" řekla jsem posměšně, ale byla jsem si vědoma, že jestli hned nevypadnu, bude se mnou konec.
Někdo se mě pokusil odzbrojit. Ne. Dvojčata musí zůstat u mě. Musím to udělat.
Zhluboka jsem se nadechla, vyhla se meči mířenému proti mé hlavě a přetransformovala dvojčata do malé sponky. To mě stálo poslední zbytky mých sil. Ale aspoň jsou Dvojčata v relativním bezpečí. Sepla jsem si sponkou vlasy.
Najednou jsem si byla jistá, kolik času mi zbývá. Pět sekund. Mám pět sekund, potom omdlím.
Zavrávorala jsem směrem k Bráně. Stihnu to? Musím. Tři sekundy.
Něco mě seklo do zad. Musím mu potom poděkovat, vykoupil mi trochu času. Díky té ráně jsem stihla zničit ovládání Brány. Díky té ráně jsem zvládla do ní skočit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama